Metody přirozeného plánování rodičovství

Metody přirozeného plánování rodičovství (dále je používána zkratka PPR) jsou založené na pozorování přirozeně se vyskytujících známek plodných a neplodných období v průběhu menstruačního cyklu [1].  „PPR není samo o sobě metodou antikoncepce v úzkém slova smyslu, ale jde o způsob zjišťování úrovně plodnosti. Vyhnutí se početí je dosaženo abstinencí od pohlavního styku.“[2].

Rozdíl mezi antikoncepcí a PPR je tedy zásadní. Jakákoliv antikoncepce je nepřirozená nikoliv proto, že je při ní používán nějaký umělý prostředek, ale proto, že při jejím použití je tělesné spojení muže a ženy zbaveno podstatného prvku, a to: úplnosti sebedarování, bezvýhradného přijetí partnera v jeho celistvosti, tzn. v jeho plodnosti či neplodnosti – v tom stavu, ve kterém aktuálně je. Při PPR není plodnost potlačena či manipulována. PPR je pouze metodou ke zjištění stavu organizmu [3].  „Je pravda, že může být období zdrženlivosti někdy pro manžele těžké. Není na místě vyhýbat se jeden druhému, ani tělesně ne, ale ani se zbytečně dráždit tak, že by bylo těžké se ovládnout. Kdo PPR vnitřně přijme za své a naučí se využívat dobu abstinence k nepohlavním projevům lásky, začne ji prožívat pozitivně. Shledá, že periodická abstinence udržuje manželský vztah svěží, zlepšuje schopnost vzájemné otevřené komunikace a přispívá k větší vzájemné úctě.“[4].  Problematika souvislosti mezi používáním PPR a kvalitou vztahu je poměrně složitá a mnohovrstevná. Jak uvádí Karel D. Skočovský [5]: „Je-li PPR vnímáno jako integrální součást sdílené vize manželství, sexuality a odpovědného rodičovství, nejedná se o „metodu“ v technickém slova smyslu. PPR neslouží k potlačení společné plodnosti páru. Jedná se o přijetí určitého způsobu vzájemné interakce partnerů, který staví na začlenění cyklů plodnosti ženy do meziosobního vztahu. Přijetí a používání přirozeného plánování rodičovství tak působí nejen na samotné uživatele, ale i na kvalitu jejich vztahu. Toto působení, jak vyplývá z výše uvedených údajů, má mnoho forem a dimenzí, a to jak pozitivních, tak negativních. ….. Domnívám se však, že lze vyčlenit nejméně tři druhy procesů, jimiž může používání PPR pozitivně působit na manželský vztah. PPR lze chápat: (1.) jako součást sdílené vize manželství, sexuality a odpovědného rodičovství, (2.) jako podnět k osobnímu růstu a (3.) jako podnět k posílení nesexuálních stránek vztahu……Na druhou stranu je nezbytné uvést, že ne všechny páry jsou schopné nebo ochotné PPR jako životní styl přijmout. Některé dvojice také přirozenou kontrolu početí kvůli problémům, které nebyly schopny překonat nebo akceptovat, opouštějí. Zatím víme o těchto procesech velmi málo. Psychologický výzkum PPR je vlastně teprve na počátku. Jedna věc je ale jasná: uživatelé metod založených na znalosti plodnosti tvoří velmi různorodou skupinu, která se liší jak v motivaci k výběru těchto metod, tak v míře integrace plodnosti (tj. míře a formě sexuálního chování během plodné fáze cyklu) a mnoha dalších intervenujících proměnných. Proto je jakékoli zobecňující tvrzení o vlivu těchto metod na uživatele a partnerský vztah bez další specifikace (tj. odpovědi na otázku: Za jakých podmínek má PPR pozitivní a za jakých podmínek negativní efekt na partnerský vztah?) zcela zavádějící. Bez hlubšího pochopení principů a mechanismů, podle kterých k těmto efektům dochází, není možné rozvinout ani účinnější poradenské intervence pro uživatele těchto metod. A to by mělo být jedním z důležitých témat budoucího výzkumu.“ -  viz také článek Hormonální antikoncepce je spojena s negativním vlivem na chování lidí v oblasti sexuality, na kvalitu prožívání partnerských vztahů a na stabilitu manželství.

Protože slovo „přirozené“ v PPR je často zdrojem nedorozumění, „je v posledních letech v lékařských odborných pracích preferován pojem „metody založené na sledování plodnosti“ nebo „metody sledování plodnosti“ (angl. fertility awareness-based methods).“[2]. Beneš [6] zase navrhuje nahradit PPR výrazy „periodická zdrženlivost“ nebo „časová volba“.

Jednotlivých metod PPR je celá řada. Nejspolehlivější metodou PPR v současnosti je symptotermální metoda (dále STM) – tato metoda kombinuje sledování bazální tělesné teploty, hlenu děložního čípku a případně některých dalších doplňujících příznaků[2]. O spolehlivosti symptotermální metody lze nalézt tyto údaje: „Při správném používání (tj. abstinenci v plodném období) je podle jedné studie německé varianty STM z roku 2007 výskyt neplánovaného těhotenství (Pearlův index) 0,4 za rok. Index typického užívání v novějších studiích této varianty STM pohybuje kolem 3 (u starších studií byla průměrná hodnota indexu 10).“[2].  Pro srovnání – MUDr. Driák [7] uvádí míru antikoncepčního selhání během prvního roku používání kombinované orální kontracepce u ideálního uživatele 0,1% a u běžného uživatele 3%.

Přehlednou tabulku srovnání spolehlivostí jednotlivých metod antikoncepce a PPR naleznete na [8].

Pro praktickou pomoc a poradenství v používání metod PPR odkazujeme na profesionální organizace, které se PPR věnují:

Zpracoval Mgr. Jaroslav Duda  10.4.2015

1. Šiprová, H., Šipr, K., Ke spolehlivosti přirozených metod řízení početí, Scripta bioethica, 2004, 4(3-4), s. 36
2.  Přirozené plánování rodičovství, Wikipedie [online] (cit. 18.3.2015).  Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99irozen%C3%A9_pl%C3%A1nov%C3%A1n%C3%AD_rodi%C4%8Dovstv%C3%AD
3.  Beneš, J., Co je na přirozeném plánování rodičovství „přirozené“?, Scripta bioethica, 2006, 6(1-2), s. 11-12
4.  Predáč, J., Predáčová, S., Stručná učebnice symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství. [ze slovenského originálu Príručka symptotermálnej metódy PPR přeložili, upravili a doplnili David a Michaela Prentisovi]. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2006, s. 116
5.  Skočovský , K., D.: Akceptabilita metod přirozené kontroly početí: dimenze a determinanty. [Disertační práce] / Karel D. Skočovský – Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta; Psychologický ústav. – Vedoucí disertační práce: Doc. Mojmír Tyrlík, PhD. – Brno, 2007. Dostupné na:  http://www.teologietela.paulinky.cz/_d/Skocovsky-2007-Disertace-Psychologie-PPR-1.pdf
6.  Beneš, J., Co je na přirozeném plánování rodičovství „přirozené“?, Scripta bioethica, 2006, 6(1-2), s. 13
7.   Driák, D., Hormonální antikoncepce,  v:  Vlček, J., Vytřísalová, M. a kol. Klinická farmacie II. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014, s. 110
8.   Spolehlivost antikoncepce, Wikipedie [online] (cit. 18.3.2015).  Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Spolehlivost_antikoncepce